HLC – Izrael – 2. místo

První část textu bude popis o čem je tento bikepackingový závod, druhá část textu bude o mém zážitku z pouště.

Připravuji se na Holyland Bikepacking Challenge – náročné dobrodružství napříč Izraelem

Rozhodl jsem se zúčastnit prvního samostatně podporovaného závodu horských kol z nejsevernějšího do nejjižnějšího bodu Izraele, známého jako Holyland Bikepacking Challenge (HLC). Tato epická jízda mě zavede přes rozmanité krajiny Svaté země, od zasněžených vrcholů hory Hermon až po vyprahlé pouště Negevu.

Co mě čeká na HLC?

• Náročná trasa: Celková délka trasy je 1461 km s převýšením přes 20 000 m. Trasa vede po štěrkových cestách, single traktech a starých římských cestách.
• Samostatnost: Závod je zcela samostatně podporovaný, což znamená, že budu zcela na sobě. Žádná doprovodná vozidla, žádné zázemí. Jen já, kolo a vše, co si s sebou naberu na záda.
• Historické a přírodní krásy: Trasa prochází historickými místy jako Galilejské jezero, Nazaretem, Jeruzalémem a mnoha dalšími. Zároveň si užiji rozmanité přírodní scenérie, včetně Golanských výšin, Galilejských hor a Negevské pouště.
• Spánek pod širákem: Alespoň polovina nocí bude strávena v přírodě. Budu bivakovat na místech s úchvatnými výhledy.
• Komunita bikerů: I když je to solo závod, věřím, že potkám spoustu dalších nadšenců, se kterými si budu moci vyměnit zkušenosti a společně překonat náročné úseky trasy.

Pravidla závodu Holyland bikepacking challenge:

• Celá trasa: Musím projet celou trasu bez jakýchkoliv zkratek nebo odchylek.
• Samostatnost: Nemohu využívat žádnou externí pomoc, ať už od rodiny, přátel nebo dokonce sociálních sítí.
• Respekt k přírodě: Budu dbát na to, abych nezanechal po sobě žádné stopy a dodržoval všechna pravidla národních parků.
• Limit 12 dní: Do cíle musím dojet do 12 dnů, jinak budu diskvalifikován.

Proč jsem se do toho pustil? Chci překonat sám sebe, prožít nezapomenutelné dobrodružství a poznat Izrael z úplně jiného úhlu pohledu. Tento závod je pro mě nejen fyzickou, ale také mentální výzvou. Jsem závodník a finální čas v cíli je pro mě důležitý.

Příprava na závod: Kromě fyzické kondice věnuji velkou pozornost výběru správného vybavení.

Co očekávám? Očekávám, že to bude náročná, ale zároveň nesmírně obohacující zkušenost. Těším se na pocit svobody, který zažiji při jízdě po odlehlých místech, a na to, jak se budu cítit po překonání všech překážek. Věřím, že tento závod mi zůstane navždy v paměti. Především mě láka určitý nádech exotiky.

Po příjezdu a cestování po této zemi na kole:

Holyland MTB challenge (HLC) je bikepackingový závod od severu po jih této Svaté země. Vede i přes části Palestiny, okolo mnoha vojenských základen izraelské armády. Skrze mnoho památek a epických míst jako je Nazereth, Jerusalém, Tel Aviv, jezera, pouště. Trasa má neuvěřitelně dlouhé singletracky. Během tohoto dobrodružství se snoubí mnoho pocitů, náboženských tendencí, pravidel a hlubokých sociálních prožitků. Popsání toho, co jsem zažil by dalo na vskutku dlouhý článek! Začal bych od toho, jak jsem před závodem cestoval na kole v této zemi a poznával rodiny židovské i muslimské. Zaměřím se však na prožitek z míst, které nám evropanům jsou často velice vzdálené, tedy na zážitek z pouště.

Na detailech záleží, je z nich složen celek. Dokončit závod, když jedeš přes poušť znamená mít dost vody. Dokončit závod, když jedeš přes poušť znamená mít dost baterií do GPS a osvětlení. Dokončit závod přes poušť znamená mít dost víry i pokory, protože nic není náhoda.

Experiment se během bikepackingového závodu nevyplácí. Všechny mé zbylé baterie byly zasunuty do trubky hrazdy, kterou mám přidělanou na řídítka. Ústí trubky jsem měl přelepeno gafou – tuhou izolační páskou.

Projel jsem okolo smečky psů, kteří hlídali před vetřelci malý slum s velbloudy uprostřed pouště. V oněch pár minutách nebo spíše vteřinách úprku jsem musel jet na hraně svých momentálních fyzických i technických schopností. Jeden prašivý chlupáč se mi zakousl do tretry. Trefil se přímo do místa, kde mě od počátku závodu hnisala tříska v prstu. Dvoupalcové pláště byl špatný setup pro tuto část trasy. Bohužel plán koupit v Aradu, posledním velkém městě, před řadou přejezdů přes poušť, širší pláště mi nevyšel. Do města jsem tehdy přijel brzy ráno v neděli a navíc na židovský svátek.

Po mém úprku před psy jsem zanedlouho zjistil nepěknou skutečnost. Gafa pod žárem slunce povolila a z hrazdy se mi někde vysypaly všechny baterie. Co víc, měl jsem baterie v hrazdě nasoukané v dámských silonkách, aby šly z trubky vyndat a barva těchto silonek byla pleťové barvy, tedy barvy krajiny která se rozprostírala desítky kilometrů okolo mě!

V pár vteřinách zpracovávám roli, kterou chci hrát. Budu na sebe nasranej? Nebo se ponořím do paniky? Či přijmu roli frajera a pojedu dál, čímž budu prohlubovat tuto fatální situaci? Srdce mi zabušilo a já si uvědomil, že na to nejsem sám. Mám tu své spojence a ten jeden se mi hlásí hlubokým bušením v mém hrudníku. Řekl mi: “příjmi to jak to je, buď otevřený všemu co příjde!” Vracím se zpět a očima pátrám po dámských silonkách uprostřed pouště. Stále nic a místo se čtyřnohými bestiemi se blíží. Mám povolení, protože věřím. Už po mě nejdou, jen výhružně vrčí. Po nějaké době, bez zklamání a v odevzdaném přijetí se rozhoduji. U skály pár metrů předemnou kolo otočím a budu pokračovat bez baterií dál, což znamená závod vzdát a co nejbližší trasou se dostat do civilizace, pokud možno před tím, než se setmí a nebude nic vidět či než mi dojde šťáva v GPS. U skály otáčím kolo, nacvakávám botu do pedálu a v tom pod nohou vidím dámské silonky! Věř, že jsem nikdy na žádné ženě nespatřil tak sexy punčošky jako v poušti na zemi!

Může mi někdo vysvětlit jaká entita vymyslela slovo náhoda? A proč máme tendence toto slovo vůbec kdy v životě vyřknout? Toto slovo vymyslel někdo, kdo má obří moc a nechce, abychom viděli, slyšeli, mluvili a hlavně chápali!

Voda. Ano moc s ní plýtváme a málo ji (u)ctíme. Voda mi ukázala, že bez ní jsem ztracen ve vesmíru a nemohu chytnout ten provaz, který mě spojuje s placentou mojí reality. Mé fyzické tělo jede na dvoukolém oři uprostřed písku a kamení, ale to ostatní ze mě, je mnoho světelných roků daleko. Je to ve světě černo zelených mlhovin, ve kterých létám. Zelné záblesky osvětlují děsivě krásné monumentální totémy a katedrály, které vytvořil čas. Absurdita je však všudy přítomná a mě se zjeví můj provaz, za který mě někdo tahá k sobě. Zvuk motoru sílí a okolo mě se rozsvítí. Uprostřed pouště je motorkář, pod nos mi strčí výtečné datle a plní mi bidon svojí vodou. Pár slov a je pryč. Halucinace?! Myslím že ne! Děkuji ti můj spojenče a děkuji ti matičko Země za dar vody!

Slovo náhoda jsem navždy zamkl do trezoru a vzhledem k mé špatné paměti jsem zapomněl kódovou kombinaci k otevření.

Životní cestu si děláme tak dobrodružnou, jak máme otevřená srdce. Nemusíme proto cestovat do ostrova náboženských vibrací, země Izrael, ale můžeme a to je na tom super. Jinak další mé bikepackingové dobrodružství si můžeš přečíst na těchto stránkách.

---

• fejetony Štěpána
• metodika bikepacking
• reporty ze závodů