Bikepackingová katarze

Bikepackingová katarze: Přepisování zdrojového kódu reality

Žijeme v konstruktu, ve světě, který nám byl předán, naučen, naprogramován. Existuje z něj jediný únik – smrt. A přesto ji odmítáme. Nechceme ji, bojíme se jí. Možná bychom se ale rádi dostali až na samotný horizont událostí smrti, abychom nahlédli za hranice konstruktu. Jenže pokud se jednou překleneme přes okraj, není návratu zpět.

A tak tvoříme koncepty. Snažíme se pochopit konstrukty, ve kterých jsme uvězněni, a hledáme skuliny, jimiž bychom mohli prorazit. Jak ale můžeme v omezeném prostoru, v naprogramovaném vakuu bez zdrojů, vytvořit něco víc? Jak můžeme přepsat zdrojový kód reality a dostat se mimo tento systém?

Bikepacking jako brána

Jedna z odpovědí je bikepackingová katarze. A proč ne třeba tenis, šachy, přejídání se hamburgery nebo nadávání na světové autority? Jistě, mohlo by to být cokoli jiného. Ale ty čteš tento článek, jsi na tomto webu. Pravděpodobně jsi cyklista. Možná se dokonce zaměřuješ na bikepacking. Pokud ne, co když je právě toto chvíle, kdy by ses měl zamyslet, proč tě tento text oslovuje?

Já, autor tohoto článku, žiji velkou část svého já ve světě bikepackingu. Tvořím koncepty – ať už jde o nápady na realizaci bikepackingových závodů, nebo o vlastní metodiky a inovace cyklistického vybavení. Tyto myšlenky pak převádím do reality: organizuji závody a sám bikepackuji s upraveným vybavením. Kromě smrti vidím jednu cestu, jak změnit zdrojový kód – skrze akci. A právě bikepacking je jednou z těch akcí, které otevírají nové brány. Každý nápad, který se stane skutečností, vytváří v konstruktu nový průchod.

Cítím to, když bikepackeři stojí na startu mého závodu. Cítím to, když dorazí do cíle. A nejintenzivněji to cítím, když se sám ženu vpřed jako závodník co chce prožít přítomnost a následně vyhrát. Když se rveme přes bahno, kamení, vyčerpání a čas přestává mít smysl. Tehdy držím kód v rukou. Tehdy mohu změnit vývoj závodu. Tehdy mohu změnit pravidla hry na tomto světě.

Stav, kdy přepisujeme realitu

Na samé hranici sil, když tělo vypovídá službu a mysl se tříští, přestávají platit běžná pravidla. Smysluplné myšlení, jak ho známe, se hroutí. Je to moment, kdy antivirový mechanismus konstruktu začne bojovat proti nám. Brání nám dostat se dál. A právě tehdy je potřeba vyškrábat poslední zbytky energie, disciplíny, soustředění. V tu chvíli znám jazyk, kterým se přepisuje realita.

Tento stav není o změně světového řádu ani o demonstraci kouzel. To je příliš primitivní a nezodpovědné plýtvání zdroji. Když se dostaneš na hranici vlastních sil, najednou pochopíš, že to, co se ti z běžného pohledu zdálo malicherné, se stává naprosto zásadním.

Nechci tady popisovat kosmologické změny, hru s dimenzemi nebo propojení s ozvěnami minulosti a budoucnosti. Ale pokud se někdy dostaneš do tohoto stavu, pochopíš, že můžeš měnit věci na úrovních, o kterých se ti ani nesnilo.

Bikepacking jako metoda změny

Nemusíš být mnich zavřený v klášteře. Nemusíš ani věřit na žádné mystické síly. To, co tvořím kolem bikepackingové komunity, není esoterika. Jsou to hmatatelné akce, které posouvají hranice. Moje výsledky, organizace závodů, vývoj vybavení… Vše posouvá bublinu jménem bikepacking o kus dál. A v ní i vnitřní bublinu jménem WOLFman.

Každý z nás má šanci projít bikepackingovou katarzí. Přepsat svůj kód. A co za to chci? Nic. Podstatnou část jsi mi už dal – tím, že jsi dočetl tento článek až sem.

Děkuji, že jsi se nechal ovlivnit. Možná jsi právě teď přepsal část svého vlastního zdrojového kódu.