Budoucnost aneb nové technologie v cyklistice

Cyklistika a technologický pokrok: Kam směřuje bikepacking?

Cyklistika, především její odvětví jako bikepacking, zažívá v posledních letech velký rozmach díky moderním technologiím, které neustále posouvají hranice toho, co je na kole možné. Zamysleme se nad tím, kam až se tato disciplína může vyvinout v horizontu následujících desetiletí. Už dnes vidíme významné změny, ať už jde o inovace v materiálech používaných pro výrobu cyklistických rámů a komponentů, pokrok v oblasti elektroniky, či narůstající roli umělé inteligence v personalizaci tréninků a navigací. Co ale přinese dalších 10 až 30 let? Může to být propojení cyklistiky s biohackingem, díky kterému budeme schopni optimalizovat naše fyzické schopnosti, nebo transhumanismus, který přinese cyklistické zážitky, o kterých dnes ani nesníme. Přemýšlejme o tom, jak by nové technologie mohly ovlivnit nejen náš způsob jízdy, ale i samotný vztah mezi člověkem a kolem – cyklistika by se mohla stát něčím zcela novým, kde se technologie a lidská schopnost překonávat výzvy setkávají v jednom harmonickém celku.

Současné technologie v cyklistice: Navigace a tréninkové metody

No vlastně, nepřichází budoucnost už dnes? V současnosti si například pořizuji novou cyklistickou navigaci, která nejenže se dá snadno propojit s telefonem, ale umožňuje mi kompletně přizpůsobit uživatelské rozhraní podle vlastních preferencí. Stačí v mobilní aplikaci jednoduše přetáhnout jednotlivé boxy s daty o jízdě tam, kde je potřebuji, a změny se okamžitě projeví na cyklocomputeru. Trasu můžu naplánovat v telefonu a jedním kliknutím ji odeslat do navigace, což mi usnadňuje plánování dlouhých bikepackingových výletů. A co propojení se sociálními sítěmi? To je už dnes samozřejmostí – moji přátelé a rodina mohou sledovat můj pokrok v reálném čase. Bezpečnostní prvky, jako je alarm nebo možnost sdílení aktuální polohy s partnerkou, která tak má jistotu, že se věnuji tréninku, a ne něčemu/někomu jinému :), jsou další praktickou výhodou (jak kdy a jak pro koho). A co teprve propojení tréninkových metod s aplikacemi sledujícími zdravotní stav! Díky integraci s různými zařízeními mohu optimalizovat své výkony, a dokonce se konzultovat s trenérem, který může být na druhém konci světa. Nebo možná už nebude trenér z masa a kostí vůbec potřeba – co když se v budoucnu o naše tréninky postará umělá inteligence? Takový osobní asistent, který bude levnější, rychlejší a přesnější než jakýkoli lidský trenér. Otázkou zůstává, zda budeme ochotni svěřovat své zdravotní údaje a osobní informace do rukou této globální, neuromorfní, kvantové bytosti místo člověka. A zde už začínáme přecházet na hranici sci-fi, ale co je na tom zajímavé? To, co se dnes může zdát jako vzdálená fantazie, už z části existuje. Technologie postupují mílovými kroky a jejich aplikace v cyklistice je stále více fascinující.

Personalizace tras a AI: Jak se přizpůsobí naše jízda?

Jak to vlastně bude vypadat s tvorbou tras v budoucnu? Už dnes máme nespočet platforem, které umožňují plánování a sdílení tras s dalšími jezdci. Avšak současné nástroje stále nedokážou dokonale přizpůsobit trasu specifickým potřebám jednotlivých jezdců, natož komplexním požadavkům tvůrců závodních bikepackingových tras. I když si můžeme vybírat z nepřeberného množství tras, které jsou rozděleny podle různých parametrů – povrchu, náročnosti, převýšení – popisy často nejsou dostatečně přesné pro naše osobní preference. Co je pro jednoho technicky náročná jízda, může pro druhého představovat klidnou projížďku po lesní pěšině. A právě zde přichází na scénu personalizace, která bude postupně hrát čím dál větší roli. Představte si budoucnost, kde si nevybíráte trasu pouze na základě klíčových slov jako dnes, ale spíše na základě komplexních dat z vašeho osobního profilu. Algoritmy využívající strojové učení a umělou inteligenci dokážou analyzovat nespočet proměnných – od vaší fyzické kondice přes jízdní styl až po vaše nálady a preference. Tato data budou sbírána z celé škály zařízení: kamery a mikrofony, senzory měřiče kadence šlapání, pulzměry, oxymetry, čidla v odpružení vidlice a tlumiče,… Veškeré tyto informace se pak odešlou „velkému bratru“, tedy pokročilému systému umělé inteligence, který z nich vytvoří propracovaný soubor metadat. Na základě toho AI navrhne trasu, která odpovídá nejen vašemu fyzickému stavu, ale také momentálním psychickým preferencím. Uveďme si příklad. Tonda a Marek mají stejný cíl / prompt / zadání – plánují 500km dlouhý výlet na tři dny s nocováním v přírodě. Zatímco Tonda je outdoorový nadšenec, který miluje divokou přírodu, spaní mezi skalami a technické sjezdy, Marek preferuje pohodlnější styl – jezdí převážně na gravelu a dává přednost noclehu v penzionu po celodenním šlapání na asfaltu. AI proto navrhne Tondovi trasu vedoucí přes náročnější terén Českého Švýcarska, kde bude spát pod širákem mezi skalními útvary, zatímco pro Marka vytvoří pohodlnější cestu po šotolinách Českého lesa, s přespáním v penzionu na okraji lesa. Tímto způsobem se trasování přizpůsobí každému jezdci na míru, čímž se otevřou zcela nové možnosti nejen pro bikepacking, ale pro cyklistiku obecně.

Sci-fi technologie, které jsou už za dveřmi

Pojďme se nyní ponořit hlouběji do světa technologií, které ještě před několika lety působily jako sci-fi, ale dnes již stojí doslova na prahu našich cyklistických dobrodružství. Vše, co jsme zmínili dříve – od trasování až po personalizaci jízdy – závisí na tom, jak dokážeme zpracovávat, přenášet a využívat data. Klíčovým faktorem zde budou stále sofistikovanější vstupní a výstupní zařízení. Představte si například situaci, kdy se rozhodujete, zda projedete zatáčku rychleji. Možná vás odvážné tempo drží zpět otázka: „Je bezpečné jet do protisměru?“ Tuto informaci by vám mohl bleskově dodat váš osobní dron, který neustále sleduje situaci před vámi, nebo dokonce drony kolemjedoucích vozidel, jako jsou moderní automobily vybavené vlastními detektory. Takový dron by spolupracoval s inteligentními senzory podél vozovky, které jsou dnes součástí pokročilých bezpečnostních prvků silnic, nebo by využil externí čidla projíždějících vozidel – nejen aut, ale i dalších cyklistů. A proč nezapojit i palubní počítač auta, které se právě v protisměru snaží předjet v zatáčce? Systémy jako tento nám pomohou zajistit, že každé naše rozhodnutí na kole bude podloženo těmi nejlepšími dostupnými daty. Kdo by si kdy myslel, že třeba dron projíždějící Tesly bude jednou záchranným kruhem pro bikera na horské trase? To, co ještě před pár lety znělo jako fantazie, je nyní díky kombinaci umělé inteligence, pokročilých senzorů a vzájemné komunikace různých zařízení téměř realitou.

Budoucnost periferií: Ovládání kola jinak než klávesnicí

Je fascinující, jak zastaralé periferie stále používáme – myš, klávesnice, případně dotyková obrazovka. Avšak i tento svět čeká revoluce. Vstupně-výstupní zařízení, jak je známe, projdou radikální proměnou. Představme si, že technologie jako Apple brýle pro rozšířenou realitu jsou teprve začátkem. Tyto brýle nám nejen promítají realitu, kterou vidíme před sebou, ale také nám umožní zcela nové způsoby interakce se světem kolem nás – včetně našich jízd na kole. Co kdybychom během náročného sjezdu dostávali pokyny v reálném čase přímo do našeho zorného pole? Brýle by nám ukázaly ideální trajektorii, kde přesně zabrzdit, kdy přidat na rychlosti nebo jak správně najet skok. A pokud bychom ztratili na chvíli kontrolu nad kolem, technologie by to okamžitě zaregistrovala pomocí snímačů tepu, očního pohybu a čidel ve výpletu kola. Brýle by na zlomek sekundy přiblížily obraz, čímž by nás jakoby přenesly o desetinky vteřin dopředu v čase a tím vrátily kontrolu nad řízením a předešly havárii. A co třeba virtuální soupeři, kteří nás během jízdy motivují k lepším výkonům? Můžeme vidět, jak nás virtuální jezdec předjíždí v zatáčce a naše ego nás bude nutit šlapat silněji, abychom ho dohnali a předjeli na rovince. Před cílem vidíme, že hospoda nabízí bůček a pivo za 350 kryptomincí, ale díky ApplePay máme slevu. Na chvíli si můžeme dokonce popovídat s virtuálním soupeřem a třeba ho pozvat na virtuální pivo za pár 50 kryptomincí. On mi za to u stolu prozradí, jak lépe investovat na Forexu, chvilku mu to ale trvá, protože popadá svůj virtuální dech, zato já jsem už dávno v klidu. Tento svět periferií, který kombinuje fyzickou realitu s tou digitální, nám brzy nabídne nejen nové možnosti jízdy, ale i zcela nové zážitky, které jízdu na kole promění v komplexní digitální dobrodružství. A kdo si myslí, že se to nechytne, je na omylu. Koukněte se jak se rozmáhají elektrokola a jejich vylepšení (dojezd, rychlost, napojení na aplikace v telefonu, které jsou formou hry a ukazují ná první vlašťovky v pohledu na ten reálně-virtuální svět. Protože ten virtuálně-reálný tu už dávno máme, kdy cyklisté na rotopedu před sebou mají obrazovku a závodí na světových závodech…

Individuální přístup k úpravám kol a vybavení

Personalizace kol a vybavení je dnes běžnou součástí cyklistické komunity, zejména mezi bikepackery. Každý jezdec má své specifické požadavky – někdo preferuje větší láhev na rámu, jiný zase tlustší gripy nebo vlastní, ručně vyrobené brašny, které dokonale kopírují tvar jeho dvoukolého stroje. Mnozí si své vybavení dokonce vyrábějí sami – od brašniček z uhlíkových vláken až po vlastnoručně šité doplňky. Tento „udělej si sám“ přístup ovšem už dávno není jen záležitostí nadšenců. Profesionální firmy dnes nabízejí širokou škálu personalizace. Třeba sedla tištěná 3D technologií na míru na základě detailního skenování vašeho ctěného biskupa (česká společnost POSEDLA – dělám jim ambassadora). Nebo můžete své smradlavé cyklistické haxničky zanořit do treter ušitých na základě otisku a měření vašeho chodidla. Dokonce i rám kola může být individuálně přizpůsoben podle vašich proporcí a jízdního stylu díky technologiím jako bike body fitting. A co víc, budoucnost personalizace se neomezí jen na estetické a ergonomické úpravy. V blízké době bude individualizace dostupná i v oblasti materiálů a konstrukčních řešení. Dnešní špičkové materiály, používané pro výrobu rámů a komponentů, dosahují mimořádně vysoké úrovně kvality, ale stále jsou spojené s vyššími náklady a technickými omezeními při individuální výrobě. To se však mění. Moderní technologie umožní rychlejší výrobu prototypů a snazší realizaci inovativních nápadů jednotlivců. Osobně jsem například vyvinul cyklistické oblečení s řadou super technických vychytávek, které existuje už čtyři roky, ale přemýšlím o nové generaci textilií. Jedna z mých vizí je vytvořit materiál, který dokáže nejen odvádět pot, ale také ho efektivně neutralizovat, čímž by se zvýšil komfort při dlouhých vyjížďkách. Mám také celou řadu dalších technických nápadů, například složité střihy a inovativní doplňky na oblečení, které jsou však zatím výrobně náročné a stále vyžadují zásah lidské ruky a spoustu reálného testování. Avšak jak se technologie posunují, tento proces bude jednodušší, rychlejší a finančně dostupnější, což otevře dveře k ještě větší individualizaci a inovaci.

Úpravy těla a mysli: Legální i nelegální prostředky ve sportu

Úpravy těla a mysli ve sportu jsou tématem, které provází profesionální sportovce už po desetiletí. V historii cyklistiky a dalších vytrvalostních sportů se objevilo mnoho případů zneužívání zakázaných látek, které měly zlepšit výkon. Nejznámějším příkladem je Lance Armstrong a jeho využívání erythropoetinu (EPO), který zvyšuje tvorbu červených krvinek, čímž zlepšuje okysličení svalů a zvyšuje vytrvalost. EPO je však pouze špičkou ledovce. Mezi další zakázané látky v cyklistice a dalších sportech patří například růstový hormon (HGH), který podporuje regeneraci a růst svalové hmoty, nebo krevní doping, který zahrnuje transfúze vlastních nebo cizích krevních buněk za účelem zvýšení výkonu. Anabolické steroidy, známé pro své účinky na rychlý nárůst svalové hmoty, jsou rovněž běžnou součástí dopingu. Dalšími zneužívanými látkami jsou stimulanty, které zvyšují soustředění a odolnost vůči únavě. Amfetaminy, původně používané vojáky během druhé světové války, se objevily i v cyklistických závodech, a to zejména v éře po druhé světové válce. V současné době jsou populárnější moderní stimulanty, jako například modafinil, který se často využívá ke zlepšení kognitivních funkcí a udržení bdělosti po dlouhé hodiny. Beta-blokátory, které snižují srdeční frekvenci a nervozitu, jsou další látkou, kterou sportovci v některých disciplínách zneužívají. Vedle těchto syntetických látek se však stále více prosazuje i využití přírodních stimulantů z alternativní medicíny. Přírodní látky jako například khat (rostlina původem z Afriky, obsahující stimulanty cathinon a cathine) jsou používány ke zvýšení energie a vytrvalosti. Tradiční jihoamerické kmeny zase využívají ayahuasca – směs rostlin s obsahem DMT, která navozuje silné halucinace a měla by umožnit „cestování mimo tělo“, což mnozí zneužívají k „vylepšení“ mentální připravenosti a mentálních dovedností. Psilocybin, aktivní látka v lysohlávkách, je v současnosti předmětem výzkumu díky svým potenciálním účinkům na zlepšení psychického stavu a zvýšení soustředění. Někteří sportovci tvrdí, že jim tyto látky pomáhají nejen k uvolnění po tréninku, ale i k lepší koncentraci během závodů. V tradiční asijské medicíně se často používá ženšen, který zlepšuje imunitu, zvyšuje energii a podporuje celkovou vitalitu. Ibogain, známý především v Africe, je látka s psychoaktivními účinky, která má potenciál v léčbě závislostí a regeneraci mozku, ale je také zneužívána pro zvýšení vytrvalosti a zlepšení koncentrace. Podobně je tomu i u koky – rostliny původem z Jižní Ameriky, která je přímým zdrojem kokainu, avšak tradičně ji domorodé kultury žvýkají pro zvýšení energie a vytrvalosti v horských oblastech And. Moderní technologie zlepšují přístup k těmto látkám, ať už jde o syntetické chemikálie nebo přírodní produkty. Díky rozmachu internetu a stále otevřenějšímu přístupu k informacím jsou dnes tyto látky snadněji dostupné než kdy dříve. Často se prodávají jako „sběratelské předměty“ nebo jsou k dispozici pod záminkou lékařského výzkumu. To otevírá prostor pro jejich zneužití nejen v profesionálním sportu, ale i mezi amatéry a nadšenci. Rozvoj těla a mysli však nemusí být závislý na zakázaných nebo kontroverzních látkách. Přirozené metody, jako je mentální trénink, meditace či biohacking (včetně využití legálních doplňků stravy), jsou stále dostupné možnosti, jak zvýšit svou výkonnost. Tato cesta ale vyžaduje čas, disciplínu a trpělivost, což ve světě, který často hledá rychlá řešení, není pro každého.

Transhumanismus v cyklistice: Budoucnost lidského těla a technologií

Za zmínku stojí vývoj v transhumanismu, který můžeme rozdělit na 3 kategorie. Úpravy na úrovni genetického inženýrství (změna genetického kódu za účelem změny vlastností člověka). Bioinženýrství (změna lidských biologických schopností). Kybernetické vylepšení (mechanická, či organicko-mechanická část jakožto součást lidského těla). No ano uznávám transhumanismus kromě protetiky není až tak přítomný v našich životech a bude to nejspíš součástí života našich dětí a vnoučat. Prvotně se nejspíš dostane do vědecké sféry a samozřejmě armády. Vývoj v oblasti transhumanismu představuje fascinující posun v našem chápání lidských schopností a potenciálu. Tento trend můžeme rozdělit do tří hlavních kategorií: genetické inženýrství, bioinženýrství a kybernetické vylepšení. Genetické inženýrství se zaměřuje na změnu genetického kódu s cílem zlepšit specifické vlastnosti člověka, jako je odolnost vůči nemocem, zvýšení fyzické výkonnosti nebo dokonce prodloužení životnosti. Takové technologie by mohly revolučně změnit, jak se připravujeme na vytrvalostní závody a jak reagujeme na fyzickou zátěž. Bioinženýrství se soustředí na modifikaci lidských biologických schopností. To zahrnuje například implantaci bioaktivních materiálů, které mohou zlepšit regeneraci svalů nebo zvýšit kapacitu plic. V cyklistice by takové inovace mohly pomoci jezdcům dosahovat lepších výkonů a zkracovat dobu zotavení po náročných závodech. Technologie, které zlepší výživu svalů nebo zefektivní metabolismus, mohou znamenat revoluci v tréninkových metodách. Kybernetické vylepšení zahrnuje integraci mechanických nebo organicko-mechanických komponentů do lidského těla. Tyto technologie, jako jsou exoskeletové obleky nebo inteligentní protézy, mohou dramaticky změnit, jak se pohybujeme a jak sportujeme. Představte si cyklisty s exoskelety, které by zlepšily jejich výkon, zefektivnily šlapání a minimalizovaly únavu během dlouhých výjezdů. Ačkoli uznávám, že transhumanismus, kromě protetiky, zatím není běžnou součástí našich životů, můžeme očekávat, že se stane nedílnou součástí existence našich dětí a vnoučat. Prvotně se s největší pravděpodobností prosadí ve vědecké sféře a armádních aplikacích, kde se vyžadují extrémní výkony a odolnost. Jakmile se tyto technologie vyvinou a zlevní, mohly by se stát dostupné i pro širokou veřejnost, včetně amatérských cyklistů, kteří touží po vylepšení svých výkonů a schopností. Tímto způsobem by se cyklistika mohla transformovat z čistě fyzického sportu na multidimenzionální aktivitu, kde se prolínají lidské schopnosti s technologickými inovacemi. To vzbuzuje otázky etiky a zdravého rozumu – jak daleko bychom měli zajít v honbě za výkonem? A jaké důsledky to přinese pro samotnou podstatu sportu?

Návrat k jednoduchosti: Má cyklista uniknout technologiím?

Jak se tedy z toho vyhrabat? Když se ohlédnu na tento článek, cítím touhu nasadit si klipsny, přestavět kolo na singlespeed, vyměnit navigaci za mapník a vyrazit na pár dnů bez mobilu. V baťohu bych měl křesadlo, deku, mýdlo s jelenem a na řídítkách petrolejku, abych zažil jízdu v její nejčistší formě. Mělo by to být opravdové, intenzivní, prožité. Ale pravda je taková, že to pravděpodobně neudělám – technologie mě už pohltily. A tak se ptám: Co vlastně hledáme v této digitální éře? Chceme se nechat unášet proudem moderních technologií, nebo toužíme po návratu k jednoduchosti a autenticitě? Měli bychom najít rovnováhu mezi pokrokem a přírodou, mezi inovacemi a prostou radostí z jízdy. Kde leží hranice, kterou jsme ochotni překročit, co je to to bikepackingové pravidlo „překonat trasu vlastní silou“? Tato otázka nás cyklisty bude provázet v budoucnosti. P.S. mimochodem úvodní obrázek nahoře nad textem jsem nechal vygenerovat umělou inteligencí, useklou ruku jsem tam nechal schválně a obrázek jsem nedokresloval.