Slovakia Divide 2024 – VÍTĚZ

Co je to za akcičku?

Slovakia Divide vznikl ve stejný rok jako slovenský bikepackový závod West Carpathian Challenge, tedy v roce 2021. Trasa bikepackingového závodu se postupně ročník od ročníku proměňovala. Organizátorem akce je Aleš (tyjo, vlastně ani nevím, jaké má příjmení). V následujících letech se akce co do trasy opět promění a pravděpodobně prodlouží, nebo vznikne více variant. V roce 2024 má trasa Slovakia Divide délku 667 km. Aleš má přehled, či se zajímá o většinu účastnících a jejich putování prožívá s nimi, byť z křesla organizátora. Okolo akce nedělá mediální humbuk a nepřehání to všeobecně s propagací a šířením této akce mezi komunitu. To je asi trošku rozdíl v porovnání s West Carpathian Challenge od Miri a Matěje Ženíše. Je vodět, že na West carpathian challenge mají auta plné vybavení, mediální team, atd… Trošku pi to začíná připomínat 1000miles. Avšak nehodnotím to či ono, jestli je správné, jen konstatuji… Závod má dokonce online sledování (podle trackerů, které si závodníci vezou) viditelné pouze pro účastníky/závodníky a jejich příbuzné a přátele. Oficiálně na webu odkaz na sledování nezískáte. Je to proto, že oficialita těchto akcí je všude na světě často na hraně. Slovakia Divide má za úkol účastníky protáhnout méně známými oblastmi, oblastmi, kde by vás nenapadlo jet na kole a oblastmi s malou dostupností civilizace. Trasa vede ze západu SK až po východ. Více se o trase rozepíši níže v textu.

Příprava na Slovakia Divide

Již druhým rokem jsem vyměnil život v baráčku na polosamotě za kočovnický život v dodávce, kterou jsem postavil. Rodinku jsem zanechal v Čechách a sám se vydal s čtyřkolovým korábem na Slovensko. Projel jsem si nějaké podhůří Nízkých Tater a pak si projel 100 km po trase Slovakia Divide ve Slovenském Rudohorí, kde je malá dostupnost civilizace a tedy i špatná možnost doplnění vody a potravy. Zjistil jsem, že s vodou to bude špatné, potůčky jsou vesměs vyschlé a mnoho studánek též, dá se ale sjet z trasy pár stovek metrů až jednotek kilometrů pro doplnění, což je pro mě špatná varianta! Též jsem si nacítil, že pláště o šířce 2,1 palce vpředu a 2,0 palce vzadu budou tak na hraně (pro průměrné bikepackery určitě doporučuji širší). A nasazená vidlice SID Word Cup s hydraulickým zavíráním je de facto nutností.

Takže kolo Merit Professor upgradeované o kokpit, který jsem už vezl do Maroka na Atlas Mountain Race, a samozřejmě elektronické řazení. Kola Turbo od Meritu a pouze jedna podrámová brašna od Ortlieb. Spací systém jsem si nebral. O jídle, nářadí, medic věcech, elektronice a doplňcích stravy se rozepisovat nebudu. Z oblečení jsem si navíc vzal: boxerky s mini chamois, nepromok kalhoty, nepromok bundu.

Pár dnů před startem obepisuji organizátory slovenských a českých bikepackových závodů s tím, že budu dělat společný videohovor, takový můj webinář o přípravě na bikepackingový závod. Nakonec se to zvrhlo ve velice pěknou účast a opět mě to nakoplo, že kdo jiný by mohl dělat nějaké podcasty o bikepackingové metodice než já? Ale ano, spoustu plánů a jen jeden život…

Odpočinek, strečink, perfektní strava, klid v útrobách naší expediční dodávky mi daly skvělou přípravu. Den před startem jsem měl spicha na startu konkurenčního závodu West Carpathian Challenge (který též v podobný termín startoval) a tam jsem předal náš pojízdný koráb kamarádce Kataríně Ludvíkové a Petrovi. Ti mi auto dovezli do cíle Slovakia Divide, protože oni vlastně startovali z cíle Slovakia Divide. Tam startoval druhý závod od organizátora Aleše, která se jmenuje Karpatský Oblouk. Údajně se pojede pouze jedinkrát, a to v roce 2024. No takže paráda, auto budu mít v cíli a já se vlakem z Liptovského Mikuláše dostávám na start SD v městečku Modra (Harmónia) ve středovýchodních Malých Karpatech.

Předstartovní meeting

Den před startem je večer předstartovní meeting, dvě hodiny před ním se stihnu vyspat v lese. Na meetingu se nic zásadního nemění, dostáváme sledovací zařízení, které je tak těžké, že bych mohl medvěda s ním umlátit! Navíc k tomu dostáváme indukční bezdrátovou nabíječku, kabel a adaptér (tyto doplňky s sebou tedy tahat nebudu a risknu, že mi tracker vydrží nabitý po dobu závodu). Kecám se známými bajkery. Opět mě kontaktuje na startu nemálo pro mě cizích cyklistů, co četli moje články nebo před pár dny byli na mém webináři. Jedu spát 5 km od startu do turistického přístřešku, je tam ohniště a dělám si oheň a pár rituálků. Ráno nějak uteče rychle a na startu jsem za tři minuty start! Odevzdám batoh se spaním a věcmi, které chci mít v cíli.

Konečně start

Tentokrát se nikam neženu, nojo, jenže ty kopce všichni vyjíždějí fakt pomalu. Po pár kilometrech se zdravím s Tondou a Metudem Liebelovými a pak s Karlem Fišerem (ti jedou Karpatský oblouk) a odplouvám dopředu, tak tomu bude až do cíle Slovakia Divide.

Vyplýtvání přebytečné energie

Vyplýtvání přebytečné energie je termínus technikus, který jsem vymyslel a dá se jím označit zhruba prvních 15 hodin jízdy, kdy závodníci v bikepackovém závodě jedou v podstatně v rychlejším a energičtějším módu. Prostě ještě jejich fyzické tělo není přepnuto do ultravytrvalostního módu.

V tomto módu přelítnu Malé Karpaty severním směrem, jízda není složitá, však je dost energie. Trasa zatáčí směrem na východ k Piešťanům a za nimi lízne pohoří Povážský Inovec. Vtipný je výjezd z Piešťan, trasa vede úzkou cestou mezi zarostlými a neopečovávanými hotely / rezorty. U jednoho takového zanedbaného stojí bodyguard. Říkám si, že tato místa už zažila lepší časy…

Někde mezi pohořím Tribeč a Štiavnickými Vrchy padá tma. A když nepočítám nabírání vody z potoků a jednu rychlovku v hospodě na Kofolu a 2 bidony vody, dávám si zdravotní pauzičku. Jedu už asi 15 hodin, tak mám nárok si vyndat nohy z treter a promasírovat, protáhnout záda a nohy, to vše stíhám do 10 minut a hurá jedeme dál!

Brzo ráno, myslím, že je ještě tma, se dostávám do Slovenského Rudohoří a míjím dědinu Lom nad Rýmavicou. Odteď je to s doplňováním potravy a vody dost blbé. Nicméně já si vezu ještě jídlo ze startu, tak mi nevadí, že je ještě pár hodin do otevírací doby, však jsem nikde nezastavoval. Blbé je, že já si ve skutečnosti nakoupím až v Košicích, což je o 200 km dál, protože ty malé možnosti, kde mohu nakoupit, minu v otevírací dobu!!! Ale to v tuto chvíli netuším.

Hilight Slovakia Divide

Highlight Slovakia Divide je určitě Muránska planina a Volovské vrchy! Aleš nás protáhne trasami a často i hřebenovkami, kam by vás na kole nenapadlo jet. Do této doby jsem byl přesvědčen, že jsem si odpruženou vidlici a 2,1palcový plášť dopředu brát neměl! Ale od této části trasy jsem nabyl přesvědčení, že by se zde hodilo celopéro. Zde začínají těžké technické výjezdy, ale i sjezdy! Žádný nastoupaný metr není zadarmo a jezdec se musí soustředit jak při výjezdech, tak při sjezdech. Trasa často vede po úzkých chodnících, které jsou zarostlé vysokohorskou trávou. Taková ta tráva, co má třeba metr na výšku. Můj kokpit má trošku handicap, řídítka s umístěním brzd mám tak posazená, že při jízdě mi traviny škrtají o brzdové páky a kolo přibržďují. 🙁

Slzný plyn mezi nohy!

Vše krásně plyne, testuji si doplňky stravy, vitamíny, minerály, hydrataci, jídlo… To vše, co budu potřebovat za měsíc, kdy pojedu na první ročník Alps Divide! A v tom se mi kousne přední kolo. Zabrzdím, slezu z kola a mezi nohama mám horní rámovou trubku. Na ní mám připevněný slzný sprej na psy. Nedopatřením vložkou u kalhot zachytím o sprej, odemknu pojistku a stlačím spoušť. Nemalá dávka se mi vystříká do rozkroku! Na stehno a na chamois. Ok, tak vložka to podržela, ale strečový materiál na mých speciálních expedičních kalhotách, které vyvíjím již několikátým rokem, obsah spreje propustil.

Nejdříve pálí stehno, to rozjedu… Po pár metrech zjišťuji, že to nerozjedu, v agónii strhávám všechno oblečení a jsem na vrcholku hor, kde jen medvědi žerou borůvky, nahatý jak mě příroda stvořila. Mažu si stehno Smiling But Creamem, pak Dračí krví. Nepomáhá to! Vyliji na stehno zbytek vody z bidonu, jen malý doušek si v tom šíleném vedru nechám. Obléknu si boxerky s minivložkou a znehodnocené cyklokraťasy omotávám okolo hrazdy na kokpitu.

Ouha, pepřový sprej se začal rozlézat ze stehna na varlata, penis, žalud a konečník. No tykráááso, tohle fakt nevymyslíš! Končím závod? Nebo co jako? Dopiji zbytek vody, ajaj asi jsem se náustkem bidonu dotkl kůže a teď mi opuchá ret a levá mandle. Jedu nějakou hodinu bez vody a ze šortek na řídítkách jsem vytratil všechno jídlo! No nějak to jde přežít, v jedné dolině prosím honáky koní, jestli mi nemohou dát vodu a kostrbatě jim vysvětluji, co se mi stalo. Nesmějí se, také není čemu. Na pozemku, který obhospodařují, mají schovanou studánku a potůček. Páchám hygienu a peru cyklošortky. Jaký handicap mi touto anabází vznikl? Jel jsem dlouhou dobu bez vody a bez jídla, velice mě to vyčerpalo a ztratil jsem asi 2 hodiny času.

Košice a nástup do druhé noci

Konečně Košice, předtím nekonečný Košický singlík, ten mě fakt baví. První nákup na této akci provádím okolo 500 km v Košicích, někdy před půlnocí. Čerpací stanice, kam sjíždím mimo trasu, má vše ale 3x dražší, za jídlo tam nechávám 40 Euro! Alkoholické pivo mi srovnává žaludek a rehydratuje mě. Cestou do sebe láduji především nesladkou potravu. Ve Slánských vrších mě stíhá prudký slejvák a poté občasné poprchávání. Cítím, že druhou noc nonstop jízdy nedám!

Druhá noc

Po anabázi s úpalem, dehydratací, ztraceným jídlem, opepřením rozkroku, jsem fakt dost vyčerpaný, několikrát se zdržuju oblékáním a svlékáním nepromokavého oblečení. Když konečně přestává pršet, do svítání zbývá asi 4–5 hodin, za tuto dobu ujedu pouhých 40 km a jsem nucen si dát asi 4 mikrospánky po 15 minutách. Jeden z nich je luxusní ve velkém krmelci. Nebýt té únavy, tak jsem si tuto část moc užil!

Závěr Vihorlatské vrchy

Zhruba v polovině Slánských vrchů se trasa opět stáčí na východ a jedu přes Ondavskou vrchovinu severně od města Humenné. Upřímně v této části mám blackout, nepamatuji si toho moc. Myslím, že přejíždíme takové veliké louky, kde je spousta kravinců, krav a dlouhého prudkého stoupání a to nejednou. V jedné dědině si kupuji 2x slepičí vývar, mé jediné teplé jídlo za celý závod. Vihorlatské vrchy lížeme ze severu a východu a Aleš nás již nesměroval do jejich středu. Tak se stalo, že do cíle dojíždím asi za dva dny a pár hodin. Dalo by se to stihnout pod dva dny, ale muselo by vše perfektně klapnout. Ale o to tady nejde, že?

Co mi to dalo?

Co mi dala tahle acička? Nějaké mé intimní procesy se urovnaly, to neni nic pro tetno článek. Poznal jsem nové lidičky a hlavně místa, kam se chci vrátit se svoji rodinou, třeba na útulnu Galová a ještě jednu, kterou teď nemohu z paměti vyštrachat. Poznání, že slovensko je několik let socio-ekonomicky za čechama, což je skvělá zpráva! Je zde mnoho míst, kde se dá žít mimo civilizaci a příroda neni moc dotčená. Navíc země se stejnou minulosti a podobným jazykem…

Pozvánka aneb pro koho Slovakia divide je a pro koho ne?

Edice v roce 2024 se může od těch budoucích lišit, proto je potřeba sledovat webové stránky Slovakia Divide. Ale akce není vhodná pro gravel bajkery! Též není vhodná pro začátečníky, kteří čekají dostatek supportu na trati z pohledu restaurací a obchodů. Ne že by se akce neměli zúčastnit takzvaní gringo (začátečníci) v bikepackingu, jen je potřeba počítat s jistou necivilizovaností. Akce není drahá oproti zahraničním a dá se zajet poměrně rychle, což může zajímat jedince s omezenou dovolenou. Též vě me zanechal organizátor Aleš velice příjemné vzpomínky na energii se kterou akci pořádá. Díky patří i jeho rodičům, kteří se starají o estetickou stránku (medaile, sošky, potisk triček, apod…) a jeho kamarádům, kteří pomohli s organizací.

Pokud však hledáš něco s větší dostupností veřejné vybavenosti, jako jsou obchody, restaurace a špičkové zázemí na startu, polovině, cíli pro tebe i tvoji rodinu, zároveň nechceš kopce tlačit ale v klidu si je vyjet a pak si užívat trailů, singlů a pěšinek směrem dolů, doporučuji ti tyto: bikepackingové závody, které organizuji, jmenují se WOLFman. V době, kdy píši tento článek máme dvě akce WM 555 a WM 777.

---

---

• fejetony Štěpána
• metodika bikepacking
• reporty ze závodů